Již nápis na zadní straně obálky publikace Hvězda po hvězdě věští, že tahle kniha bude jízdou, ze které se jenom tak lehce neotřepete. Pera se pro tentokrát chopil Troy Denning a servíruje nám opět odlišný čtenářský zážitek, tak, jako bylo zvykem i u všech jeho předchůdců. Ano, Troy Denning je brutální. Troy Denning je nekompromisní. Troy Denning ukazuje, že ani Jediové nejsou všemocní. Připravil pro nás hotovou krvavou lázeň, které se nevyhnou ani hlavní postavy NJO.
Válka s Yuuzhan Vongy je v plném proudu a nikdo si nemůže být jistý, jestli přežije do následujícího rána. Psychologizování jako nám představila Tyersová v Bodě rovnováhy je pryč a o slovo se hlásí Denningova brutalita, akce, vesmírné bitvy a pocity beznaděje; jedním slovem – válka. Invazní koridor nemilosrdných dobyvatelů dosáhl hranic Jádra. Vongové se pořád přibližují ke Coruscantu a v dobyvačných taženích využívají svoji novou zbraň, díky které vyhledávají a zabíjejí Jedie. Mistr Luke Skywalker proto posílá úderný tým, složený z mladých rytířů, aby pronikl za nepřátelské linie a tuhle zbraň našel a zničil. Ne vše však půjde podle plánu a ztráty budou vysoké.
Hvězda po hvězdě je kniha, která má nejvíc stran z celé série NJO a proto se možná stane, že se v ději zamotáte nebo vás některé části nebudou bavit. Děj však jednoznačně stojí za vaši pozornost. Kniha posouvá celou válku dál (o hodně dál) a životy hlavních hrdinů se začnou brzy měnit. Galaxie již nikdy nebude taková, jakou si ji pamatujete před válkou s Vongy a i jednotlivé postavy začnou hodně svým chováním překvapovat.
Apropo postavy. Příběh se spíš soustředí na mladé rytíře Jedi, než na starší generaci, ovšem postavy jako Luke, Mara, Han nebo Leia hrají důležitou roli také. A štěk se našel i pro Landa Calrissiana. Příjemným oživením je přítomnost barabelských Jediů, kteří se vyznačují precizností, odhodláním a neustálou připraveností k boji. Yuuzhan Vongové jsou pořád hrůzostrašní a hrůzostrašně agresivní, rovněž mi přišlo, že jsou také díl od dílu pořád víc posedlí vidinou zničení Jediů. Kde se to v nich bere? :D
Příběh má spád, nechybí faktor důležitých rozhodnutí hrdinů, které jsou vždy těžké a znamenají větší či menší ztráty. Postavy se i přesto chovají pořád víceméně logicky a nestává se, že by jim autor rapidně ubíral IQ. Mezi nejlepší scény bych zařadil události odehrávající se v senátu a události za nepřátelskou linií. Za zmínku stojí také uvažování našich Jediů o tom, co ještě není a co už je zneužívaní moci, a pohrávání si s temnou stranou Síly. Na druhou stranu, místy jsem měl pocit, že Denning nezvládá souboje ve vesmíru. Samozřejmě jsou akční, ale často chaotické a chybí jim kousek kreativity. To nejpodstatnější se však začne dít přibližně na posledních 100-120 stranách a zakončení knihy zanechává otazníky. Je tedy nutné číst i další díly (ale kdo by je nečetl, že?). Je to přece série, ale u této publikace je mnohem víc než u jiných dílů zřetelné, že sama o sobě by stát nemohla a musíte přečíst i další díl/y. Mnoho čtenářů si na konci knihy popláče – po těch letech to už snad ani není spoiler, ale pro jistotu nebudu konkretizovat. Je jenom na vás, jestli události na konci knihy označíte za klad nebo zápor. Hodně záleží i od toho, jestli fandíte Republice, nebo spíš Vongům.
Jsem docela překvapen, že serie NJO, doteď nikde moc neztratila tempo a všechny díly jsou poměrně stejně kvalitní. Zřejmě by bylo objektivnější udělit o cca půl známky nižší hodnocení, ale kvůli závěru, který byl dechberoucí a kvůli Borsku Fey’lyovi, který se konečně zachoval jako chlap, uděluji hodnocení 8 z 10.
Klady: brabelové; nekompromisní pojetí války; přítomnost Landa; scény za nepřátelskou linií Zápory: souboje ve vesmíru; místy zmatené vyprávění„Pokud se mám vzdát, musím se vzdát někomu, kdo je mi rovný.“ - Borsk Fey’lya
Zájem agresorů o likvidaci Žédai však neustal; válkyvládce Tsavong Lah má eminentní zájem na obětování bezvěrců a Jedi jsou obětování věru hodni – většina z nich klade Yuuzhan Vongům velice účinný odpor. Eskadra Kypa Durrona Tucet podniká zuřivé výpady na frontových liniích. Danni Quee a Cilghal se pokoušejí odhalit slabinu vongských technologií. Twi'lecké sestry Alema Rar a Numa Rar vedly odboj na New Plymptu s takovými úspěchy, že byli cizáci nuceni celý svět zničit.
Velká část řádu se na útěku před Yuuzhan Vongy a jejich kolaboranty semknula a pod vedením čerstvého otce mistra Skywalkera nalezla úkryt na těžce přístupném místě v Hlubokém jádru, v bázi nazvané Eclipse. Tam se k vojům rytířů Jedi připojuje i eskadra Wild Knights pod vedením barabelské Jedi Saby Sebatyne, vycvičené v odlehlých oblastech, mimo půdu jediské akademie, a Skywalkerem dosud nikdy nepoznané.
Přátelé a spojenci řádu také nezahálejí. Zbrojní korporace Landa Calrissiana a jeho manželky Tendry začíná přinášet první úspěšné technologie využitelné v boji proti Yuuzhan Vongům. Han a Leia Solovi se po ustanovení velké řeky opět vrátili pomáhat uprchlíkům a v současnosti se v systému Bilbringi pokoušejí získat doprovod pro vrayský evakuační konvoj. Tsavong Lah, yuuzhanvongský válkyvládce, vysílá do Bilbringi za Leiou vykonavatele Noma Anora s mírovým poselstvím: buď princezna odhalí umístění jediské báze, nebo bude konvoj s uprchlíky v obleženém systému Talfaglio do jednoho zničen.
Yuuzhan Vongové však proti Jedi mají připravené mnohem účinnější zbraně než vydírání. Jeden po druhém se mnoho rytířů stává na zdánlivě bezpečných místech obětí voxynů, tvorů vytvořených yuuzhanvongskými tvárci speciálně pro lov Jedi. Jsou hrozbou tak velkou, že se řád zoufale snaží nalézt jakoukoli možnost, jak ji co nejrychleji odstranit. A jedna taková možnost je brzy odhalena.
Selhání: Mám vztek. Jsem zklamaný. To se stává, když očekáváte hodně a dostane se vám mála. Příliš mnoho, a ani zdaleka ne dost – to je Star by Star.Devátá kniha série The New Jedi Order byla očekávána jako málokterá jiná – přinejmenším mnou. Předchozí svazky nám vzaly Chewbaccu, nastolily reálnou hrozbu Nové republice a navždy změnily poměry v galaxii. Všichni autoři, kteří až dosud na cyklu pracovali, podávali nevídané výkony; příběhy byly výborně propracované, často pracovaly s dříve použitými motivy a odhalovaly je takříkajíc v novém světle, ale vždycky posouvaly hraniční kámen o kousek dál; každá kniha byla v zásadě o něčem jiném, ale v rámci celku měla své neupiratelné místo.
Star by Star předcházela pověst nejtemnější knihy z celého expandovaného universa. Měla být ústředním kamenem v celé mozaice, odkrýt další část světa Star Wars, která se do série dosud nepromítla, nabídnout eskalaci konfliktu do nejzazších mezí, vykreslit některé z nejpodstatnějších událostí v historii galaxie (nebo přinejmenším expandovaného universa, chcete-li) a vůbec s každým čtenářem pořádně zacloumat.
The New Jedi Order byl tak skvělý, že jsem si záhy začal klást řečnickou otázku: Kdy dojde ke zlomu a vysoko zdvižená standarta kvality zakolísá? Odpověď se dostavila později, než bych byl čekal (totiž v době, kdy jsem se začal optimisticky domnívat, že se nedostaví vůbec), avšak právě v té nejnešťastnější z možných podob. Je to samozřejmě Star by Star.
Není napsaná dostatečně dobře, abych o ní mohl napsat, že dostála jak očekávání, tak skvělosti předchozích knih. Od základu osciluje mezi průměrností a podprůměrností – a potom obsahuje i úseky, které jsou mimořádně zdařilé. Proto tři a půl a nikoli méně; ačkoli jsem v četných okamžicích inklinoval k mnohem nižšímu hodnocení (2 hvězdy), na samém počátku jsem dobré dvě stovky stran zůstával neochvějně přesvědčen o oprávněnosti textu spočinout na nejvyšší hodnotící příčce (5 hvězdiček). Tedy od samého počátku:
Star by Star začíná mimořádně zdařile. Úvodní kapitoly jsou velice svěží a čtivé. K překvapení sebe sama jsem zjistil, že v galaxii panuje jakási přijatelná alternativa poklidu… (Po dlouhé době od čtení Rebirth byly hrůzy předchozích knih zapomenuty, Chewbaccova smrt, pád mnoha světů i další děsy se staly jaksi samozřejmostí a galaxie se zdála téměř prodlévat v míru, hrozba Yuuzhan Vongů se už nezdála tolik děsivá; o moc horší to ostatně už být nemohlo.) To se postupně změnilo, samozřejmě; iluzorní pocit bezpečí se vytratil. Dobrodružství na každý pád začíná skvěle, zápletka se zvolna rozvíjí a poodhaluje, dostává se nám pohledu na ústřední postavy i z minula známé osoby, jimž je v tomto svazku svěřena úloha vedlejšího charakteru, a Denning představuje i zajímavou plejádu nových elementů. Ve čtvrté kapitole (z celkem pětapadesáti) jsem se do příběhu ponořil a četl jsem ho dnem i nocí, bez ohledu na svět, který nezasvěcení nazývají "realita". Na straně 138 (kde dochází k rozhodnutí zapříčiňující následné rozdělení děje do dvou linií) jsem byl poprvé plně přesvědčen o oprávněnosti ohodnotit román pěti hvězdičkami. V kapitole 21, ve třetině knihy, se dostavuje temnota dlouho nevídaná, jisté osoby jsou mučeny, týrány a trýzněny; místy jsem si dokonce říkal, ughhh, k'va, tohle je ostrej materiál… Byl jsem na vrcholu blaha.
Všechna radost a nadšení se ale vytratily, když, už tehdy poněkud nahlodáván pochybnostmi, spěl k polovině knihy: kapitola 28 dosavadní úspěchy textu pokazí, a dělal-li jsem si potom naděje na návrat do předchozího stavu, druhá polovina knihy je nenaplnila.
K dějovému schématu jako takovému (možné spoilery): Yuuzhan Vongové vytvoří novou biologickou zbraň proti Jedi – přeměnili exemplář vornskra na osminohé monstrum speciálně uzpůsobené k lovu uživatelů Síly. Všichni si zajisté z Heir to the Empire vybavujete, jaké oblibě se Jedi u vorknskrů těší a jak dobře jsou k jejich lovu uzpůsobeni. Voxynové, jak se tvorové nazývají, mají díky vongským tvárcům, kteří je pro onen specifický úkol ještě upravili, proti příslušníkům obnoveného řádu jen šance o mnoho větší. (Vytvoření voxynů z vornskra pokládám za vynikající nápad.) Jedna dějová linie potom sleduje jediský tým, jež se vydává na nebezpečnou misi nalézt a zahubit prvotního voxyna, z něhož jsou ostatní exempláře klonovány. (Tato část knihy je v mnoha ohledech velice zdařilá a má mnoho světlých temných míst.) Druhá dějová linie se týká událostí v okolní galaxii co se války s Yuuzhan Vongy týče a soustředí se především na vůdčí postavy řádu Jedi a jejich dlouholeté souputníky, na význačné politické představitele Nové republiky a na elitu yuuzhanvongských agresorů. (Tato část knihy je v mnoha ohledech tak šíleně pokurvená, že mě stáhla do temných hlubin zoufalství, kde setrvávám i nyní.)
Star by Star obsahuje řadu příjemných letmých návazností – Eelysu z The New Rebellion (ihned jsem se běžel podívat, jestli je to ta v oné knize jen letmo zmíněná učednice, a ono ano!), Lusu z The Crystal Star a celou kopu postav ze sérií Junior Jedi Knights a Young Jedi Knights (tady už mé nadšení poněkud selhává; kdo se o ně prosil?). Zpátky je i vongský kněz Harrar (jsem potěšen), Plaan (Weequay mihnuvší se v Jedi Eclipse) a mladá Danni Quee (ne že by to byla moje oblíbená postava – vlastně je mi spíše lhostejná – ale po Ruin se začalo zdát, že jí byl přisouzen status dítěte, které se nevyvedlo dle očekávání, a proto bylo odsouzeno k zapomnění); sympatické jsou patrně nikoli bezúčelné, šikovně rozmístěné zmínky o činnosti eskadry Běsů; a tajuplná Vergere (na čí straně vlastně stojí?!?) získává dosud největší prostor. Denning se vůbec snaží svázat a předvést dosavadní obsazení The New Jedi Order, ale zdaleka ne ve všech případech – admirál Sovv, Corran Horn nebo, podle mého, i Mara Jade Skywalker – se mu daří jednotlivé charaktery přesvědčivě vystihnout. Přesto: vůbec poprvé je celá galaxie známých osobností svázána dohromady a společně hrozbě čelí; vůbec poprvé, ať už je to dobře či ne, je kniha čistě o tom, o čem je celá série – o boji s Vongy.
Velice sympatičtí jsou noví barabelští Jedi, zejména trojice mladých Barabelů Tesar Sebatyne, Bela Hara a Krasov Hara – svým způsobem archetypy protřelých vojáků, kteří už prošli úplně vším a jsou si plně vědomi toho, že válka není nic než bolest za hranicí snesitelnosti, takže proč si to alespoň neužít. Značnou měrou se mi zamlouvali i noví droidi řady YVH, určitou měrou osvětlující Landův pobyt v ústraní. (…A konečně po dlouhé době vystoupí na světlo nejen ctihodný podnikatel Calrissian, ale i jeho choť…)
Denning krátce po začátku knihy velice účinně demonstruje, že pro rytíře Jedi nastávají ještě těžší časy; myslíval jsem si, vyjádřeno slovy charakteristickými pro jednoho mého dobrého přítele: Hergot, tohle je ale hustý.
Obě výše zmíněné dějové linie obsahují některé mimořádně úžasné scény, patřící mezi to nejlepší z The New Jedi Order, (spoilery) za všechny budiž jmenovány některé poměrně působivé odehrávající se na půdě senátu, jako Fey'lyova vysloveně šokující změna náklonností nebo Sheshino téměř-odhalení; převzetí Exquisite Death; bitva mezi útočným týmem a Yuuzhan Vongy v bažině; a Han a Leia ve Falconu, když je jeden z jejich potomků zraněn. (Co kniha neobsahuje vůbec je po událostech Rebirth mnou velmi očekávaný další vývoj vztahu Anakina a Tahiri – a to je velká chyba a velké zklamání. Slova Denninga samotného: "In retrospect, it would have been nice to include a private scene for Anakin and Tahiri, but at the time, I didn't see where there was an opportunity." Myslím, že taková scéna by byla moc a moc potřebná; doufám v nějaký příběh zasazený do doby mezi Star by Star a Rebirth...)
Potom, bohužel, je tu i řetězec scén, které pokládám za jednoznačně nejslabší z celého The New Jedi Order. Zmíněnou kapitolou 28 (jde zejména úsek držící se pohledu Luka Skywalkera) to začíná, ale nekončí. A ve většině případů jde o amatérsky napsané vesmírné bitvy na úrovni textů Kevina Andersona. Něco tak zoufalého nemá v sérii obdoby, něco tak diletantsky vyhotoveného jsem v The New Jedi Order neviděl.
(Minoritní spoiler...) Nejhůře to jako obvykle odnesli Jedi. Používají Sílu, kde jen mohou, a překračují všechny hranice. Zapomenuta je snaha autorů Stackpolova a Zahnova formátu omezit nadlidské výkony. Proč Jedi nebojují jednoduše tak, že skrz své nepřátele nevrhají objekty rychlostí kilometru za vteřinu? Nuže, tady to dělají! Házejí po vongských lodích torpéda, a potom ještě shadow bombs (úžasně inventivní název pro vylepšená torpéda; jejich objev ovšem musel počkat na dobu, kdy Jedi přijdou na to, že by možná bylo lepší přidat do hlavice více detonačního materiálu); stíhači létají do bitevních zón rychlostí popsanou jako "near-light" a coralskippery ani vongské baterie se za nimi doslova nestačí otáčet ( – co je tohle za pitomost?!). A na jednu vongskou korvetu o délce větší sta metrů postačí jeden Jedi v X-wingu vrhající jednu shadow bombu.
Denning ve vesmírných bitvách tápe jako nikdo, a aby to bylo ještě horší, veledůležitých vesmírných bitev je ve Star by Star hned několik. Takřka každá z nich pro mne byla ekvivalentem tahání ostnatého drátu skrz trávicí soustavu. Navzdory dosavadním obtížím nemají jediské eskadry s vongskými flotilami přílišné problémy a za použití naprosto neprofesionálních, zmatečných, anebo – když už nic z předchozích dvou – alespoň těžko uvěřitelných způsobů boje Vongy smetou. Je mi líto: Denning má samozřejmě předem naplánovaný výsledek střetnutí, který nám nakonec sdělí, ale než se k tomu dostane, tak ne že by přesvědčivě líčil, jak se k němu dospěje – jen několik stránek nevynalézavě žvaní. Rozdíl oproti Stackpolovým, Allstonovým nebo Zahnovým poutavým a detailním podáním bitev ve vesmíru je neměřitelný. V případě velkých plavidel máme štěstí, když se tu a tam dozvíme typ nějaké lodi, která ve střetnutí figuruje, abychom si mohli boj alespoň matně představit (Denning ale zná bohužel jen jeden, a to "Star Destroyer"); a pokud se nám poštěstí a natrefíme na konkrétně pojmenovanou loď, musí to být jméno na způsob Mon Mothma – to je vrchol Denningovi tvořivosti, srovnatelný s kreativitou Vondy McIntyre pojmenovavší v románu The Crystal Star Leiinu osobní loď Alderaan. A kdyby zůstalo u toho: Denning do jmenovaného destruktoru ještě nacpe generátor gravitačních vln. Uughh! Co jsem udělal, za co jsem tolik trestán?! To by bylo tak těžké, vzít namísto autorova připitoměle zbytečného "překvapení" do flotily jeden interdiktor?
Má útrpná litanie ještě není u konce; ještě si musím postěžovat na naprosto zbytečné a patetické volací znaky, které autor osazenstvu jediských eskader přidělil; na několikerý výskyt modrých výbojů z laserových a turbolaserových děl; na zcela nepatřičnou "taktiku" Izalem Wazem vytvářených světelných koulí a vyhazování kovových bloků, na bezproblémovou telepatickou komunikaci mezi Marou a Lukem v průběhu těchto bitev (snad narážka na "Jedi battle mediation" z comicsu Dark Empire II?); na zoufale směšný a nepravděpodobně vykonstruovaný rozštěp velení Obranných sil Nové republiky v závěru knihy, zákládající se na motivu lodí s rukojmími ukradeném z The Black Fleet Crisis; na "boarding harpoons", nanejvýš nepravděpodobný a trapně samoúčelný nástroj zápletky.
Příliš mnoho, a ani zdaleka ne dost. Star by Star je velice obsáhlá kniha, ale přesto v ní není dost místa pro jemnost detailu. Bytosti i lodě jsou v ní místy vyhlazovány po desítkách (i vyšších řádech) a až příliš často jsou odškrtávány s použitím popisů bez sebemenší hloubky či vynalézavosti na způsob "Zabil šest dalších a ustoupil", "Zahájili palbu a mračno coralskipperů zmizelo". Deskripce situací jsou občas tak hrubé a vágní, že přecházejí až v matoucí a nepřehledné. – Chápu, že delší zastávka by mohla ublížit smrtícímu tempu, které vypravěč příběhu určil, ale takový je prostě můj vkus; preferuji rovnocenou míru uhánění děje a poklidného dumání.
Příběh Star by Star jako takový není vůbec špatný. Špatné je ale v četných případech jeho zpracování a tím kniha, anebo alespoň já, velice trpí. Jistým postavám se tu musí přihodit jisté věci a celé světy v této knize očekává určitý osud; to bylo předem určeno. Denningovým úkolem bylo podat tyto události dostatečně zajímavě, barvitě a věrohodně. V mnoha případech se mu to povedlo. A v mnoha ne. Kritických událostí je tu obsaženo tolik, že je to na jednu knihu až příliš, bez ohledu na její rozsah, a tak jsou sice řemeslně napsány, ale patřičná "myšlenková hloubka", "hra s textem", "hra s příběhem", za slovy leckdy chybí. Příliš mnoho, a ani zdaleka ne dost.
Svůj podíl na nezdaru má i autorův slovník. Našel jsem jediné zkomolené slovo – "mantellion savrip". (Pozornost editorů začíná být potěšující.) Ale potom řadu slov, která tam, kde jsou použita, vůbec nepatří – snahy o neologismy typu "crystasteel" – nebo jsou se světem Star Wars vysloveně nesourodá, jako sloveso "telegraph". Ani kletby se Denningovy nedaří; namísto aby se držel ustálených výrazů, pokouší se prosadit expresiva jako "blaster bolts" nebo "sith blood", přičemž výsledný efekt je, když už vůbec nějaký, spíše komický. A nedosti na tom, autor má podle mého místy (pravda, jen velmi zřídkakdy) problém osvědčit se jako vypravěč, když čtenáře odkazuje na nepříliš důvěrně známé postavy jako jsou Fey'lya, Kre'fey nebo Bel Iblis pomocí jejich křestních jmen – přinejmenším u vojenských důstojníků v bojových situacích to na mne působí divně.
Ještě si dovolím úvahu o Yuuzhan Vonzích, snad až přespříliš kritickou: Vongové ve Star by Star postrádají děsivý rozměr, který jim ve svých románech dodávali Stackpole, Keyes nebo v zásadě i Salvatore. Tsavong Lah je, dle Dennigových vlastních slov, v podstatě hrdinská figura, která je záporákem jen proto, že klade účel nad prostředky. Ale to nestačí. Takový může být admirál Thrawn, ale ne válkyvládce Tsavong Lah, který je nelítostný i ke svým spojencům.
A na závěr se chci vyjádřit k výše zmíněné první linii děje, tedy výpravy jediského útočného týmu. Jak jsem se již zmínil, pokládám ji za zdařilou; její příčiny, následky i průběh jsou z většiny rozumně a dovedně, místy dokonce velmi působivě popsány. Mám dva komentáře, přičemž oba lze považovat za spoilery.
(Podstatný spoiler...) Pokud zrovna čtete předchozí svazky The New Jedi Order, případně vůbec některou z chronologicky předcházejících knih, važte si přítomnosti všech postav, jejichž osudy sledujete. Po Star by Star už některé z nich nikdy neuvidíte. Denning zde uspořádá opravdovou krvavou žeň, ale uprostřed kruhu bolesti stojí samozřejmě postava jediná, mnoha čtenáři milovaná a zbožňovaná. Řeknu jen tolik: její odchod nemusel být provázen takovým množstvím heroického patosu, jakým byl. – Potom je tu ale ještě někdo, v jehož životě se ku zadostiučinění mnohých udá předěl. To mě velmi překvapilo. Po dlouhé úvaze jsem usoudil, že jde svým způsobem o spravedlnost, slepotou osudu přivozenou odplatu za hříchy minulosti, ačkoli předpokládám, že málokdo si ji vychutná tak, jak by očekával. A to mě překvapilo ještě víc.
(Méně podstatný spoiler...) Mám takový problém s příčinností co se cíle mise jediského týmu týče. Když Jedi uspějí a zničí voxynskou královnu – co Vongům zabrání, aby klonovali dál některého z jejích klonů?
Naděje?: Star by Star je první škrábanec na šperku až do nynějška bez vad a kazů; obsahuje převratné události, ne vždy však převratně podané, a o to větší je škoda, že kniha není napsána lépe. Nezbývá než doufat, že další autoři The New Jedi Order si povedou o mnoho zručněji a jejich práce mi navrátí důvěru v tento projekt. V současnosti totiž balancuje na hraně. Pohled nazpět: ...Uplynulo několik dní od chvíle, kdy jsem Star by Star dočetl a za tu dobu se objevilo několik reakcí na toto hodnocení, přičemž ta Executorova patrně zasáhla cíl, ačkoli mi trvalo celý jeden den, než jsem si to uvědomil. Výše viditelná slova byla opravdu psána s horkou hlavou a nejsou k románu tak úplně spravedlivá. Pravda je, že Star by Star pro mě byla zklamáním, protože vesmírné bitvy a pár dalších pasáží, na tom stále trvám, nejsou podané na rovni standardu ostatních knih; a aniž bych si to uvědomoval, od Star by Star jsem očekával opravdu maximum, kteréžto očekávání se nenaplnilo – tudíž zklamání, tudíž dočasná "ztráta naděje", lze-li o něčem takovém hovořit. Navzdory tomu všemu jsem ale kvality knihy podle mého dokázal vzít v úvahu, což se odráží v celkovém hodnocení, které je relativně vysoké.(Otevřeně vyslovené spoilery!) Tak jako Troy Denning sám říká: "Most of the scenes were fun to write! One of my favorites has to be Nom Anor delivering Tsavong Lah’s threat in chapter two, when Han and Leia are trying to find out whether Jaina and Mara were aboard the destroyed ship. That scene showed them at their best, showing grace under pressure. I also really enjoyed the rescue of the hostages in chapter four, and Han consoling Leia after Anakin’s death. And just about any scene where they were together," já říkám, že všechny tyhle scény byla opravdu radost číst. (Zatímco u "My favorite scene with Luke and Mara was probably the rescue of the Talfaglion hostages, when they kicked YV backside!" se rozcházíme, protože to je dle mého nejhorší scéna knihy, ale budiž, to je rozdílnost názorů a nedá se s tím nic dělat; a koneckonců, je to jeho kniha.)
Není to kniha špatná, ale pro mě samotného má až překvapivé množství stinných stránek, a tak si myslím, že navzdory obrovitým událostem v ní popsaných – tento román svým způsobem rozhodně je nejdůležitější z dosud několika desítek vydaných – a kolikrát i výborným pasážím je nejslabší ze série a mohla dopadnout lépe. Vpravdě, nechal jsem se na některých místech unést, ale proto tyhle knihy čtu; buď mě unesou ony, nebo se unesu sám. Star by Star se v tomto ohledu podařilo dost rozporuplně hrát na obě strany.
Jestli ji doporučuji? Naprosto. The New Jedi Order se bez ní neobejde – bohužel.
Speciální efekty a podružné defekty: V pevné vazbě se nachází mapa galaxie podobná té v Balance Pointu, jsou na ní však doplněny některé nové světy; našel jsem Adumar, Ansion, Falleen (chybně uvedený s jedním "l"), Ando a Kubindi. Kniha obsahuje dramatis personae a, stejně jako Balance Pointu, krátký úvod shrnující děj osmi předchozích svazků. Časová přímka s výpisem Star Wars románů se změnila k lepšímu, je teď přehledně uspořádaná podle jednotlivých "ér", jež Lucasfilm předloni vyčlenil. Bohužel, i ona obsahuje několik patetických chyb.Tato recenze by nebyla vznikla bez obětavé pomoci Honzy "Jettyho" Jetmara. Díky!
Recenze pro web CSWU/World of Novels vznikla na základě četby amerického originálu v době jeho vydání. Na CSWL zveřejněno se souhlasem autora.